Dušičková obchůzka

Jednou sem jen tak přemýšlela, jak zpestřit zkoušky scholy.Když řeknu, že se nás sejde pět a půl tak to je moc...Když je náš šéf Michal dlouho v práci tak to holt musíme zazpívat a zahrát sami...A musím říct, že když sme sami, někdy je nálada nic moc a tak by chtělo něco vymyslet.
Asi týden před dušičkama sem byla v Bílovicích v kostele a pan farář měl akorát kázání o dušičkách, že někteří lidé si jen takzvaně hrabou na svém vlastním písečku- jakože se strají jen o svůj hrob, a třeba vedle může být hrob, kam nikdo nechodí, nikdo se o něj nestará...A že by se každý měl zamyslet a všímat si i těch zarostených hrobů, kam nikdo nechodí....

A tak mě napadlo:u nás v Archlebově taky nikdy nesvítí na každém hrobu nějaká svíčka, třeba někde v temném koutě nemusí svítit nic...Nic, jen tma...A co kdbysme my tak trochu tu temnotu zahnali?
A tak tu byl nápad.Vzali bysme nějaké svíčky a sirky a třeba přede mšou nebo po mši bysme zapálili svíčky na hrobech těch, na které ostatní nepamatují.....

Verča mě nápad schválila, a tak sme se ho chystaly ho zrealizovat.Jenže čtvrtek před dušičkama byly trochu špatné povětrnostní podmínky.

V pondělí byl Michal zase v práci a tak sem šla hrát do kostela.Připojily se kě mě i Verča s Hankou.Hanku napadlo, že bysme mohli jen tak zazpívat písničku, tak valila dom pro kytaru a my s Verčou do kostela, dorazily minutu přede mšou (to je u mě normální).Ve mši sme si teda písničku zazpívaly.
Po mši napadlo Verču, že bysme mohly jít na hřbitov zapálit svíčky co zhasly.Já sem měla v kapse sirky, Verča mě hodila noty do křoví, a začaly sme od začátku kontrolovat, jestli je někde svíčka, která by ještě chvilku mohla hořet nebo která byla zhasnutá.Prošly sme první řadu, ale zjistily sme, že na to moc nevidíme, a tak jak sme prošli kolem hrobu naší rodiny, tak sem si ,,vypůjčila´´ svítilnu.Tak sme chodily po hřbitově a rozžíhaly zhasnuté svíčky.Na jednou hrobě bylo asi deset svíček, ale žádná z nich nesvítila.Když sme to porožihaly (já sem se u toho aji popálila, to su teda šikovná), bylo to hned jinačí, svítila víc než půlka svíček...Zajímavé jak takový malý plamínek dokáže hned osvítit takové temné místo....
S pocitem, že sme udělaly něco dobrého sme s Verčou a s Hankou vrátili našu svítilnu (kterou sem aji jednou zapomněla na opačném konci hřbitova) a tak skončila naše dušičková obchůzka.