Vaříme s Dášou a Mášou

Ještě to úterý jsme se s Danou (moje sousedka v lavici a kamarádka v jedné osobě; jeden kluk jí říkal Dášo, ona se zmínila před naším matikářem, který se chytne každé přezdívky, a tak už jí to zůstalo a tak jí tak říkáme všichni;a ldyž ona je Dáša, tak já budu Máša, tak to aspoň rozhodl náš učitel) rozhodly, že uděláme občerstvení na pařbu, která měla být druhý den.Mělo to být na oslavu odchodu našeho nejhoršího učitele ze školy, který už nám dva roky pije krev a taky na předčasné ukončení školného roku, protože Verča jede do Chorvatska, aby o nic nepřišla.

 ,,Víš co, Marky, uděláme banány a piškoty v čokoládě, to každému chutná.´´  navrhla Dana a já jsem souhlasila.Příprava je docela jednoduchá, jen sehnat banány, párátka, piškoty, roztopit čokoládu a dát to všechno dohromady a už by jsme měli občerstvení z krku.

S Danou jsme nakoupily banány (které už byly flekaté a hrozilo, že do zitřka shnijí;ale jiné v obchodě neměly a s mojíma představama že by se daly ještě koupit v obchodě, o kterém mě Dana řekla, že už je asi rok zrušený jsme taky moc nepochodily), došly jsme k nám dom a že se jako pustíme do dělání banánových jednohubek.
,,Něco tam pusť.´´ říkám Daně a Dana pouští na mobilu písničky, aby nám práce líp šla.Krajíme banány a přitom kecáme a houpáme se do rytmu.Pak už jenom dát kolečko banánu mezi dva piškoty, namočit do čokoládové polevy a je hotovo…
Jenomže nám to nešlo tak lehce, jak jsme na zezačátku předpokládaly a samozřejmě se to neobešlo bez našich typických zmatků a komplikací.
,,No tak teď musíme roztopit čokoládu…´´ Vzaly jsme koupenou čokoládu na vařená a lámaly do plecháčku. ,,Mě se zdá, že mamka tam dycky dávala ještě máslo, jinak by se to připálilo.´´ napadlo mě  a tak jsem dala do plecháčku máslo a zamíchala lžičkou.Kousky čokolády se roztopily a vznikla hustá světle hnědá hmota, která se špatně míchala.Dana radí:,,Marky, nedáš tam víc toho másla?Nějak se to nechce roztopit.´´ A tak jsem přidala víc másla a zase míchala lžičkou.Hrnek jsem už musela chytit chňapkou, protože byl celkem horký a rukou bych ho neudržela a ani Dáša mě nechtěla vystřídat.Vtom mě to trklo: ,,No jo, já jsem blbá, vždyť mamka tu čokoládu míchá nožem!´´ a tak jsem si vzala nůž a míchala nožem. Po chvíli Dana zjistí, že něco holt nelahodí jejím čichovým buňkám. ,,Marky, tady něco smrdí, asi jsme to připálily.´´ Ne asi, ale určitě.Tak jsem hrnek s čokoládou oddělala z kola.Za chvilku jsem zase míchala čokoládu, která se ne a ne rozpustit.A zase to začalo smrdět , tak jsem to rači oddělala.,,Vždyť ta chňapka je úplně horká.´´ zjistila jsem.
Po chvilce, až jsme uviděly, že chňapka začíná doutnat, jsme zjistily co to vlastně smrdělo.Chňapka, která už nám trochu zuhelnatěla, letěla okamžitě pod vodu.Po chvíli jsme vařily dál.Chňapka by už chytnout neměla,(a i kdyby, tak Dana byla u dřezu a byla připravená pustit kdykoli vodu) a tak jsem znovu chytla hrnek a míchala čokoládu.Pak jsem si všimla, že se čokoláda fakt pálí, tak jsem chtěla zdělat hrnek z kola.Jenomže jsem špatně chytla chňapku a popálila jsem se o hrnek….au au…a hrenk jsem pustila i s čokoládovou ,,polevou´´.Hrnek spadl na koberec (který je pěkně škaredý a mamka říká že by se z něho dal udělat táborák a tak už asi dva roky zvu souseda Páju na táborák,ale furt jsme nekoupili nový koberec , takže Pája má asi smůlu) a na koberci zůstalo trochu čokolády a napůl spálená chňapka.S Danou jsme se řehtaly jak praštěné (ne jenom jak, my jme někdy fakt praštěné) a trvalo nám hodně dlouho, než jsme chňapku a hrnek zvedly.Jenomže na koberci zůstal flek od takzvaně ,,roztopené´´ čokolády.Co s tím?
Dana hned začala vymýšlet plány:,,Smícháme savo s jarem, třeba to půjde vyčistit.´´
,,Blázníš?Dyť savo ti všecko vyžere, eště budem mět díry v koberci.
Pak jsem si vzpomněla na Páju, jak jsme asi  v páté třídě vyráběli čistící prostředky a Pája chtěl jeden čistící prostředek (který byl mimochodem vyrobený ze zbytku kapek od kašlu, různých sprchových gelů atd.) testovat tak, že polil koberec kečupem a snažil se to vyčistit.
,,No jo, zavoláme Páju, ten by nám ten koberec vyčistil.´´smála sem se.
,,No to rači ne.´´ nesouhlasila Dana, vzala jar a a nalila ho trochu na flek.Já jsem flek drhla hubkou a tak jsme to nakonec vydrhly.Pak jsme uvažovaly co dál uděláme s čokoládou a co bude říkat mamka, až dojde z práce a uvidí tu spoušť, pokud to nestihnem uklidit.
Vtom někdo zazvonil, tak jsem šla otevřít.Byla tam Nikča a Katka se svojí malou ségrou Maruškou.
,,Ahoj holky, no my teď ven nepůjdeme, ale Nikča jako budoucí cukrářka nám může pomoct s vařením…že Nikčo?My tu máme totiž takový problém…´´ a už jsem holky vedla do kuchyně.
,,Co ste tady dělaly?´´ diví se Káťa a hledí na naše dílo.
,,….no my jsme dělaly polevu na banány s piškotama....´´ vysvětluje Dana.
,,….a  čokoláda se nám nějak nechtěla roztopit.´´ dodala jsem.
,,Ale my to děláme jinak, mamka dá dycky vařící vodu do hrnca a potom to míchá nad tím.´´ říká Katka.
,,Vy jste teda kuchařky.´´kroutí hlavou Nikča.
,,Kušíne dotaz:Co dáváš do čokoládové polevy?´´ptá se Dana.
A Nikča jako budoucí cukrářka odpoví:,,No tak já tam dycky když pečeme s mamkou dávám lukanu.´´
Pak nám to docvakne. ,,A my tam daly máslo.´´

S pomocí Nikči a Káti jsme polevu jakž takž roztopily, byla trochu světlá, ale to bylo asi tím máslem.Namočily jsme v husté polevě pár piškotů a zjistili jsme, že máme málo čokolády, tak jsem šla k babičce vypůjčit.
Taťka byl akorát u babičky.,,Na co potřebuješ čokoládu?Dyť mamka má ve špajzce rozpuštěnou…´´
Nenaštvalo by vás to?

A tak jsme nakonec dodělaly banány s mamčinou čokoládou, která byla o hodně kvalitnější a Dáša tam ještě přisypala nějakou bylinku, kterou jsme měli někde v kuchyni. Později jsem zjistila, že to bylo semínko macešky, ale někdo to nejspíš na druhý den na pařbě- (kde byla mimochodem celkem nuda a žádná olitá zeď od červeného koktejlu jak minulý rok) snědl a nijak se tím nezabýval.
Co k tomu víc dodat…chudáci naši budoucí manželé, kterým budem s Dášou vařit.:-) 
 

 
(takhle krvavě to u nás nedopadlo ;-)