Jak jsme sbírali vršky

Je to přesně rok, co jsme se celá třída pustili do velice bláznivé soutěže a chtěli vyhrát…Nebyla to touha po diplomu, ale sázka s naším matikářem a taky představa,jak nám maže po každé hodině matiky tabulu a my se tomu škodolibě řehtáme.
Minulý školní rok se u nás založil takový zvyk, že každé pondělí v měsíci bude celoškolní setkání na chodbě, budou se tam vyhlašovat různé akce, sdělení a také předávání dárků těm co mají narozeniny.(Musím říct že ty dárky jsou čím dál menší, minulý rok nám dali takový velký oplatek a letos se moc nepředali…asi to s tou zdravou výživou začali nějak přehánět.
Minulý rok na začátku května vyhlásila naše ředitelka (která už mimochodem neřediteluje na naší škole) soutěž ve sběru vršků od petek.No u nás se furt vymýšlí nějaké soutěže, ať už je to ve sběru nebo nekonečné otravování se slohovkama a výkresama, které se nevímkam posílají a stejně prd vyhrajem.Z vršků se měo udělat školní logo, ale hlavní je ta soutěž.A to:která třída bude mít nejvíc vršků průměrně na žáka, vyhraje.
 

 Samozřejmě nám hned bylo jasné, že určitě vyhrají letošní sedmácí, protože těch je málo (8) a nás bylo 14 (tento rok už jenom 13..kdo by neznal naši malou školičku-kamoška říká mučírnu, letos jsou v první třídě jenom 3děcka, tak se nelekejte).V hodině matiky jsme s esamozřejmě jak jinak bavili s naším učitelem Šnejdarem, třídním letošních deváťáků. ,,Pane učiteli, vaše třída nemá šanci zvítězit, my těch vršků nasbíráme určitě víc!!!´´ Šnejdar to vzal na vědomí, podíval se na celou třídu a navrhl:,,No tak když jste si tak jistí, tak se můžeme vsadit.´´ No a my sme samozřejmě neváhali a souhlasili. ,,Ale o co se vsadíme?!´´  Po chvíli někoho napadlo:,,Kdybysme cyhráli, tak byste nám po každé matice mazal tabulu!´´ Učitel se jen řehtá:,,A co kdybysem nic nenapsal a jen diktoval?´´ ,,No tak to byste potom porušil pravidla!´´ namítali jsme. ,,No tak dobrá, beru to, ale co kdyby vyhrála moje třída?´´ Po chvilce ho napadlo, že bysme se mu mohli klanět a říkat jako v té pohádce:,,Ó sultáne Solimuáne, slunce naše jasné!´´ nakonec to bylo trochu pozměněné na:,,Ó NÁŠ PÁN MATIKÁŘ, SLUNCE NAŠE JASNÉ!!!
  

O sběru vršků každá obeznámil celou rodinu, takže každý sbíral a sbíral.S mojí kamarádkou Hankou sme obeznámili také Michala, který je vedoucí naší scholy a taky pana faráře :-) Lidi ze třídy nosili vršky, ale nebylo to nijak převratné.I když letošní deváťáci se na to skoro uplně vykašlali a měli jsme o hodně víc vršků než oni.Hanka pak donesla od jedné paní kolem 500vršků.A začali sme vymýšlet jak získat další vršky…Já sem se poptala po rodině a tak mě bratranec Michal nasbíral kolem 400vršků, pár sem našla také u dědy a u babičky, a celá rodina začala dodržovat pitný režim J No jenomže nám se to pořád zdálo málo.Museli jsme za každou cenu vyhrát!!!Tohle Šnejdarovi nedarujem!!!
 

   S Hankou a s Pájou (Pavlem) jsme se do toho sbírání vršků úplně zažrali.No a teď se mě asi budete smát pokud tohle budete číst…(Lidi je to blbé, ale neodsuzujte mě J) Jednou jsme s Hankou nesly petky do kontejneru…když v tom jsme si všimli, že navrchu v kontejneru je tolik zašroubovaných petek, že je škoda jen tak je tam nechat.(samozřejmě jsme brali ty co byly navrchu, hloubějc už jsme se nehrabali, zas takové špindíry nejsme.)Dokonce se k nám přidala i spolužačka Peťka, který šla kolem a pustila se to do toho s takovým elánem, že jsme se s Hankou divili, protože Peťka zas není pro každou blbost a tohle by myslim nedělala.No tak myslím že to nebylo zas tak hrozné, když se toho nebála účastnit i Peťka.Jenomže byl tu háček.Spolužák Radek šel kolem, začal mět blbé poznámky a hned na druhý den to rozhlásil po třídě.Ve třídě se to setkalo jen se smíchem a všichni byli rádi, že máme dalších 50vršků.Potom jsme vršky v rukavicích a v kýblu s vodou a všemožnýma čistícíma prostředkama umyly, takže nikdo nepoznal, kde jsme ty vršky vůbec vzali.
 Napadlo mě, že bych se mohla zeptat jedné paní  co bydlí naproti nás, jestli nemá nějaké vršky a jestli by mě nesbírala do konce května.Nějaké vršky mě dala a souhlasila, že mě je bude dál sbírat.To už mě trkl bláznivý nápad:co kdybysme se zeptali lidí po ulici, jestli nemají vršky?Lidi v ulici nás všichni znají (mě, Páju,i Verču, která se k nám taky někdy připojila), tak v čem je problém?A tak jsme uvedli slova v čin.Tetičky ani moc neprotestovaly.Tak se zrodil nápad chodit po dědině a vybírat vršky.Pája vzal svoju novou káru (se kterou musel machrovat a my s Hankou jsme ho musely tlačit, Pája si tam seděl jako král a když jsme mu řekli, že tahat káru je zbytečné, na vršky vezneme igelitku, velice se urazil).A tak jsme jeden týden chodili po Archlebově a zvonili u každého baráku a střídali se kdo to bude říkat.,,Dobrý den, promiňte že otravujeme, nemáte náhodou vršky od petek a chcete se jich zbavit?My to sbíráme, protože to potřebujeme do školy, budeme z toho dělat školní logo…´´ A tak nám skoro všichni dávali vršky, tetičky byly rády že se toho můžou zbavit a ještě slíbily, že nám budou do konce května sbírat.Bylo to sice náročné,ale tímto tempem jsme obchodili celý Archlebov, a ještě jsme si u toho užili hodně srandy J Jedna holka, co byla z naší konkurenční třídy, nás pomlouvala, že jsme s tím trapní, když chodíme od baráku k baráku a vybíráme vršky.Nás to sice trochu namíchlo, ale hlavně že třída nás chválila.Ale naší třídní se to moc nelíbilo, a tak jsme jí vysvětlovali, že komunikujeme slušně, ne stylem Vršky nebo život! A že lidi jsou rádi, že můžou přispět.Dál už se k tomu nevracela.Hanka s Pájou pak objeli na káře druhou štreku na konci měsíce, ale já jsem tam nebyla, myslím že jsem byla někde pryč.
V pátek, poslední den, kdy jsme mohli donést vršky, jsme všechno spočítali.Celkem to bylo 6 525 vršků, což vychází na každého průměrně 466.
Teď budete určitě čekat, že jsme soutěž jednoznačně vyhráli.Ale naopak.Katka donesla poslední den po škole 5000 vršků od svojí babičky, takže jejich třída měla 8000 vršků.A přitom Katka ani nebyla ve škole.Tak jsme se smířili s tím, že jsme prohráli.To je fakticky nespravedlnost!!!Ale naříkání nám nic nepomohlo.

Letošní deváťáci se k nám nahrnuli do třídy a jen se řehtali a škodolibě uculovali, když viděli 14 lidí, kteří se po příchodu jejich třídního, na začátku hodiny matiky, místo obvyklého povstání jen přiblble klaněli a říkali:,,Ó náš pán matikář slunce naše jasné!!!´´ A Šnejdar se jen řehonil a to při každé hodině do konce školního roku a beztak si představoval, jak máme na lavici plné talíře jako v té pohádce…

A tak skončil náš hon na vršky.Ale aspoň jsme si u toho užili hodně srandy.