Zážitky z jedné (ne)obyčejné dětské mše

aneb Jak sme vzali zpívání do vlastních rukou

Pozdní příchod, rozsypané žalmy, ztracené noty, zamrzlá flétna, přeřeky u přímluv…tak takhle to dopadá, když vezneme zpívání do vlastních rukou bez našeho šéfa Michala…
(aneb kdo bude tak hodný a bude se mu chtět číst dvoumetrový článek o našich trapasech)

Začalo to takhle:ve čtvrtek máme odpolední vyučování a protože je tento týden lichý, připadl na čtvrtek volitelný předmět.V mém případě je to admina (základy administrativy, kdo to chce slyšet v delší verzi)jinak psaní všemi deseti.No a dneska se mě nějak nechtělo psat a tak sem se chvilku flákala, byla na netu a tak dále, a tak mě napadlo napsat Michalovi,  jestli je zkouška na zpívání do kostela u něho hodinu přede mšou jak to obvykle bývá.Pro upřesnění: Michal je náš vedoucí a doprovází nás při zpívání na klávesy , všechno organizuje, je místní varhaník, vede společně s Pavlínou Archlebjánek, je to mistr v cifrování a tančení, učí nekteré z nás hrát na varhany (musím se pochlubit že já sem taky jeho žačka :-), hraje na klávesy, klavír, varhany, harmoniku, zkoušel hrát i na kytaru, a aby toho nebylo málo tak si domů přitáhl i cimbál.Aby toho nebylo málo, tak ke všemu ještě chodí do práce a tak není divu, že často nestíhá a chodí do kostela(a nejen do kostela) pozdě.Naštěstí sou na to ale už všichni zvyklí,a tak se na Michala dycky počká :-)Ale zpět k věci.Ale jaké bylo moje překvapení, když mě Michal napsal, že se omlouvá, ale že to na dětskou mšu nestihne,musí ještě něco zařizovat v Brně a tak že máme zazpívat na dětské mši sami.
 No, holky budou beztak ,,strašně´´ nadšené..pomyslela sem si a po škole sem holky informovala.Jen tak nahonem sme vymýšleli, kdy a kde bude zkouška, a tak sem navrhla, že by mohla byt u nás (no den předtím sem si uklízela, což se taky sama divím, uklízení nepatří mezi moje oblíbené činnosti, zvlášť ne přes týden,)a tak bylo rozhodnuto, zkouška bude za čtvrt nebo za půl hodiny u nás, podle toho, jak to kdo stihne.

   Pokud by nekdo řekl že je nás pět a půl, tak by odhadoval špatně, v naší mini schole se k pěti a a půl nedopočítáte….Takže sme si rozdělili úlohy:Hanka kytara, Verča flétna, já klávesy (pomoc) a Markétka a Evička budou paličkovat.A nejak bysme u toho všeho měli aji zpívat, že…
 

Hanka si donesla ladičku na kytaru a chtěla si kytaru naldit…ale ouha….ručička na ladičce, která ukazuje správné vyladění se ani nepohnula, Hanka totiž zjistila, že byla dlouhou dobu zaplá a nejpravděpodobnější pachatel, který si mohl s ladičkou hrát byla Hančina mladší ségra Pavlínka (nedávno měla dva roky).Po dlouhém zkoumání baterky a využívání našich chabých znalostí z fyziky co víme o baterkách (v této hodině spíme a něco jako dávání pozor je pro nás španělská vesnice) se Hanka rozhodla, že rychle zaběhne do obchodu pro baterku a za malou chvilku byla zpátky (to je strašné jak je dneska všechno drahé…)

Až sme se všichni sešli, začali sme nacvičovat písničky a přemýšlet, jak to v kostele roztočíme, kupodivu sme se to toho nejak zabrali, zkoušeli zpívat kánon-jinak písnička Chci Pane chválit tě, kde je refrén Ptáci v oblacích….tak sme si to zkrátili prostě na Ptáky, ale vůbec sme se v tom nevyznali, tak Hanka napsala big tahák, co kde a jak máme zpívat a tak že to možná pochopíme…Přitom sme vzpomínali na Lenku, kterou sme učili vyslovovat Haleluja Šabalaba Labambam, kdežto ona to překroutila nejak na Hajeluja Šalababa Balambam :-) (no Lenka má na tohle holt talent, už i naše angličtinářka si stěžovala, jak se ji marně učila vyslovit slova iregular verbs)a tak sme se do zpívání tak zabrali, že si Verča všimla, že už je za pět minut pět a v pět začíná mša.A to musím říct že od nás je to do kostela celkem daleko…

Verča a Markétka šly napřed dát panu farářovi avízo, že dojdem trochu pozdě. (nejspíš sme chytli Michalovinu).Zatímco my valily pro klávesy, holky rozdávaly zpěvníky a šli vzít Hance navrch na kůr žalm, který měla zpívat a který tam byl založený, ale jaksi to nemohly najít. ,,No mělo by to být aleluja.´´  ,,No jo, ale aleluja se teďka zpívá furt.´´ Všechna snaha dopadla trochu špatně, Markétka žalmy rozsypala, ale nakonec se holkám podařilo najít ten správný žalm.

Po trochu větším zpoždění a v trochu větším zmatku, kdy sme nemohly najít noty, ještě do toho došla malá Pvlénka a taky po všeobecném přemisťování sme se nachystaly a začaly zpívat první písničku, to bylo ještě bez problémů.Vzala sem si noty i na Pane smiluj se, že bych to jako zahrála.Tak sem normálně hrála, skončila sem první část, kde se ve všední den normálně končí, ale pan farář ještě pokračoval zpívat Sláva.Já sem byla zmatená, zahrála sem dva takty a přestala sem hrát, protože sem měla jen jednu půlku not a ten zbytek (pokračování Sláva) sem měla nekde v tom chumlu not a než bych to našla, bylo by už asi dávno po mši, a nevím přesně jak se to tam opakuje, tak sem to vzdala.No prostě hrůza…

Do třetice všeho dobrého i zlého.(V tomto případě spíš zlého).
Po kázání byly přímluvy.
,,Prosíme za naše učitele, aby spravedlivě hodnotily žáky a všechno jim trpělivě vysvětlovaly...´´ (tahle přímluva bývá v poslední době nejak často, nejspíš s nama autor přímluv soucítí, protože zasejc se blíží čtvrtletí a taky milion testů a rodičák-myslim příští týden)
,,Prosíme za lidi, aby se nebáli říkat své hříchy v kostelnici….ehm zpovědnici…´´ říkala Markétka přímluvu a trochu se přeřekla. (Musím se přiznat že já sem v první chvíli rozuměla ve věznici a paní Hořavová v kněžnici…)

Písničku při nesení darů sme jakž takž zvládli.,,Já mám asi zamrzlou flétnu…´´poznamenala Verča, když zjistila, že se jí na flétnu špatně fouká. ,,Já ti ju dám na topení.´´ nabídla se Hanka a tak položila Verčinu flétnu rozmrznout a ještě před tím, než si bude klekat, chtěla flétnu sdělat.Flétna na místě ale dlouho nevydržela, spadla z topení přímo na podlahu pod  lavicemi(úžasný zvuk, při kterém se všichni přítomní kolem lekli) a pak se ještě skutálela na zem, kde sme ji potom sebrali.

Potom následovalo přímání a taky naši ,,oblíbení´´ Ptáci.Z taháku sme byli všichni zmatení, já taky a to sem měla hrát…Ale nakonec sme to celkem zvládli a ani moc nezmatkovali (protože sme to zkrátili).Příště to určitě zazpíváme lepší, to už bude hrát náš šéf Michal .-)Písničku nakonci sme zase tak zrychlili že sme ani nestačili hrát, ale myslím že už se to obešlo bez trapasů :-)

Pak kdo si nás chtěl ještě poslechnout, tak mohl jít kolem Hořavového baráku, kde sme spustili splna hrdla, např. pá pa pá pa pá páááá aneb Slunce seno…to se k Hance přidala i Pavlínka a taky trochu brnkala na kytaru.A když už sme u toho Slunce,seno…Hanka spustila:,,Měsíčku postůj chvíííííli, řekni mi řekni, kde je můůůj milý…Měsíčku poostůj chvííííííííííííííííííííli……´´ ,,Ticho, paní učitelka zpívá!´´
A to je asi všechno, co se nám ve čtvrtek stalo.